Na školním dvorku jsme procvičovali vyjmenovaná slova, párové souhlásky i matematiku – a to vše v pohybu. Děti běhaly, skládaly, přemýšlely a přitom se učily, aniž by to braly jako povinnost. Na školní zahradě jsme se zase pustili do „mokrého počítání“ – příklady létaly vzduchem i vodou a smíchu bylo víc než kapek.
Minulý týden jsme si navíc užili opožděný Ručníkový den – poctu Stopařovu průvodci po Galaxii od Douglase Adamse. Děti třídily ručníky podle různých kritérií, popisovaly, k čemu mohou sloužit, psaly slogany, „prodávaly“ je, počítaly jejich obvod a nakonec si z nich i vyrobily zvířátko. Učení se proměnilo v objevování – a to je ta nejlepší cesta, jak si vědomosti zapamatovat.
Velkou radost jsme měli z toho, kolik nápadů si děti samy vymýšlely a jak přirozeně přicházely na spoustu poznatků samostatně. Když se učení spojí s pohybem, hrou a vlastním objevem, má smysl – a děti to vědí nejlíp.
Lucie Kamencová
Fotogalerie zde: https://photos.app.goo.gl/ZAgFvXbtYz6FcCzb6